Textura vintage
Textura vintage
text: Tereza Schmoranz | styling: Prague Vintage Fair a Soffa | foto: Adéla Havelková
Historicky cennou módu ukázal jako neotřelou, nositelnou, udržitelnou a fair a propojil ji s tvorbou předních českých návrhářů. O kom je řeč? O festivalu Prague vintage Fair, který proběhne letos na konci září již potřetí.
První kolekci s vintage prvky navrhla pro prague vintage fair Czech Grand designérka roku a módní návrhářka roku 2014, Monika Drápalová. Pro rok 2015 vznikla kolekce nazvaná Dress for Love, která je dílem hned devíti návrhářek.
třináct jedinečných modelů letošní „rychlosvlékací“ kolekce vyzve návštěvníky prague vintage fair, aby se „oblékli z lásky“ a pomohli ženám, které zažily násilí ze strany partnera.
Tématu násilí na ženách se dotýká i naše Fashion story, v níž se propojila móda třicátých let s literárním hlasem ženy duševně týrané. Vintage oděv v kon-textu Žluté tapety, povídky americké autorky Chralotte perkins Gilman, odhaluje svou melancholickou tvář.
Pro nového majitele je vintage oděv svou patinou a tajemstvím, které v sobě obvykle skrývá, předmětem k interpretaci stejně jako povídka pro svého čtenáře. Šaty, které ukrývají příběh, možná i velmi pohnutý, vpletený do textury hedvábí nebo vlny, jsou jako text vytržený z knihy. Juxtapozice oděvů z různých období a dekadence nákladných zbrusu nových doplňků, které se k šatům z minulého století tak báječně hodí, je postmoderní modlitbou za oduševnělou módu, nezbavenou smyslu a hodnoty. Modlitbou a meditací nad prázdnotou, kterou v sobě móda vždy nese a zároveň nad osvobozující lehkostí, s níž tuto prázdnotu stále znovu staví na odiv. Ať už s radostí šifónu nebo s krutostí organzy.
Outfit bez vintage patiny může skrývat svou duši ve střihu, v materiálu, ale outfit s patinou vždy skrývá svou duši také ještě v osudu člověka, který tu již své šaty musel zanechat pro někoho jiného. Máme-li k šatům dobovou fotografii a přesto nevíme nic jistého o tom, kým člověk na ní zachycený, vlastně byl, cítíme záchvěv existenciální úzkosti. Vintage přece jen ukazuje smrtelnost a přece jen hrozí zkázou, rozpadem, ale zároveň je rozkoší, je možností tvorby, jakou bychom v módě jen stěží měli jinak po ruce…
